Príspevky užívateľa

Zoubci se i na tomto místě nacházeli i když né v takovém počtu jako jinde. Navíc je přítomnost tolika vlků celkem vyděsila. I když poslední dobou našli kuráž na sva dospělé vlky a jedno vlcr si zase netroufali. Možná kdyby se nacházeli někde u jejich hnízda, tak by ho bránili. Tady ale neměli žádný důvod se drzovat. A tak se stáhli z tohot místa zpátky jinam. Zde se žádné doupě Zoubku nenacházelo. Vlci Kultu musí jít zkusit hledat jinam

Mlžný jelen si prv ani nevšiml faktu toho, že zde není jen on a jedna nevinná kořist - ale i přes to si přišel ve velké výhodě, protože vlci mu přišli naprosto bezradně, jak stáli podivně jako, kdyby se ho báli. Leč samozřejmě se toto brzy ukázalo jako lež - jedna z vlcic najednou zaútočila na jeho zadní končetiny. Jelen ihned začal vykopávat sem a tam, jeho nohy kmitaly a on se snažil setřást cizinku - dokonce i hlavou s jedovatým jazykem se po ní snažil ohánět.

Jelen kráčel krajinou spolu s všemožnou mlhou, co snad jako by s ním vše následovala - nejspíše takové počasí mu dokonce i nahrávalo, protože si přišel hned mnohem lépe, mnohem jinak. Pouze s kapajícimi slinami při zacítění kořisti se dostal blíže, blíže - jistě brzy se stane něco vskutku převratného! Netušil, že zde není jen jeho kořist, ale více vlků brousící si své plány na něj. Z pomalé chůze tedy najednou přešel v běh, co nejrychleji za pachem rozbíhajíc se přímo proti Waye.

Mlzný jelen při toulkách za potravou se dostal až sem. Sic jeho běžným útočištěm byly právě hory, pachy vlků ho zavedly na úplně opačnou stranu - šel neohroženě krajinou, neohlížejíc se na ostatní. Měl zde zájem jen a pouze o lov kořistí, která se každým krokem blížila - kdyby se snad více soustředil poznal by, že zde se na něj chystá více vlků, ale místo toho se jen rozběhl přímo naproti ním - zvířata jestli vůbec nějaká v okolí byla začala utíkat a nebezpečí se nevyhnutelně blížilo každým coulem proti čtveřici vlků - jejich kroky nyní budou muset být rychlé, nebo dopadne vše zle.

Jelen opravdu nečekal, že by po něm mohl někdo skočit - možná Bláhová mysl, však nestačil se vůbec ani vzpamatovat, nebo si uvědomit kolik vlky tu na něj čihalo. Stále se snažil vzpírat, však když mu poslední vlk skočil po krku, jelen klesl k zemi - bylo toho moc najednou. Velké líný, co ho odmítaly pustit, voda kolem hlavy a ještě k tomu osudový kousanec. Takto skončil život dalšího z jelenů, kteří se zde potulovali krajinou

Jelen se tu procházel s touhou najít opět někoho opuštěného - jakoukoliv kořist nehledě na to o jaké zvíře se bude jednat, však tentokrát se mu velmi zalíbil pach vlčice, nehledíc na to, že zde nebyla sama, ale tento jelen patřil ještě mezi nezkušené, proto se bláhově hnal přímo proti Remeeze a očividně tito vlci si pro něj přichystaly spousty překvapení - zmítal se, jak nejvíce mohl, když na něj použili magii. Zmateně hleděl na své nohy, které nyní byly porostlé, snažil se je zvedat, snažil se to přetrhat, jak nejvíce mohl. Když chtěl začít tyto liány pomocí tlamy urvat svými zuby, nedokázal už nic, protože kolem hlavy měl podivnou kouli a o to více se začal zmítat - potřeboval se nadechnout! Celý sebou házel, jak nejvíce to šlo ve snaze přetrhnout liány a tuto podivnou kouli dostat ze své hlavy - však před očima se mu dosti mlžilo a nebylo divu, takové práce a bez vzduchu! Pokud se nic nestane, tak nejspíš každou chvílí padne vysílením.

Jak byl tento tvor opravdu veliký, nedokázal rychle zabrzdit a opravdu by, ani v nejmenším neočekával, že vlčice vyskočí přímo do srázu, proto ačkoliv se snažil o alespoň zpomalení nakonec spadl z tohoto místa a jeho tělo padalo krajinou - mohl mít snadnou kořist a místo toho? Ha! Stal se jí sám. Otloukal se o nejrůznější výběžky, proto ztratil vědomí ještě před tím, než dopadl a když se tak stalo už mrtvým byl - jeho tělo leželo tam zcela bezvládně. A bylo tu nyní o jednoho jelena méně.

Jelen celou tu dobu se snažil útočit na své protivníky, ale byl velmi zmaten - na koho z nich má jíž dřív? Otáčel se stále a vždy se po jednom z nim ohnal, ale poté se zase otočil. Zdálo se, že kořist to přeci jen nebude taková snadná, jak si prv jeho mozek myslel, ale najednou se ukázalo, že přeci jen to nebude tak lehké. Když v tom ho velmi rozptýlila ta namodralá - že by po ní šel? Ano bezmyšlenkovitě se za ní vydal neuvědomujíc si, že zde je taky něco sráz, protože přes tu veškerou mlhu a jeho výšku neviděl na vše tedy zrovna nejlépe, což dost možná bude jeho zkázou.

Jelen si samozřejmě povšiml toho, že ti dva se o něco pokoušeli a jak by to téže mohl nepovšimnout? Zdálo se to být jasné jako facka, proto po chvíli se rozhodl zastavit, ale byl natolik rozběhnutý, že měl co dělat, aby nespadl zde ze srázu - možná, že by stačilo nějaké malé popostrčení a spadnouti by mohl jedna báseň? Ale to si takové krvežíznivé zvíře, ani neuvědomovalo, jak blízko naprosté smrti stálo. Ale on chtěl jen jediné - zastavit a poté až se to povede snažit se setřást ty vlky z jeho těla jakýmkoliv způsobem. Ať už snažit se je zalehnout, nebo vykopávání a zak dále a tak dále.

Mlžný jelen samozřejmě ihned za Rangem rozběhl se - vlastně nevšímal si ani moc zbylých dvou cizinců, co se dostali k nim. Přišlo mu, že to jak rozběhla se jeho šedivá kořist do dálky si ihned podepsal svůj ortel - nečekal by, že by si na jeho zadní část těla vůbec někdo dovedl zaútočit, však když se tak tomu stalo ihned se zastavil a snažil se ohnat na modravou vlčici - měl by snad běžet nadále za kořistí nebo se pokusit vyřídit tuhle? Jelen byl pravda dosti zmatený, ale protože nedovedl nějaké větší myšlenky pouze se otřásl a rozhodl se běžet dále - tak určitě setřese všechny ty otravy, co zhanit plán jeho chtějí.

Dokonce i mimlóg zacítil ten pach strachu - jak slastný to pach, že? Přímo to v něm vzbuzovalo snad ještě větší krvelačnost, jelikož mu jasné bylo, že nemá tento vlček šanci at už vypadal sebevíc podivně - kořisti ubývalo a mimlógové dost dobre věděli, že zde je smečka, kterou mohou dostat snadněji, než by si kdo myslel. Přibližoval se k Rangoovi - čekal, že kořist bude před ním utíkat, ale toto se zdálo opravdu snadné! Už byl defakto u něj a rozhodl se, že nyní bude na čase zaútočit. Stál nad ním a jedové sliny kapaly z jeho jazyka - až takto se těšil až uloví tohoto cizince, co si určitě podepsal svůj ortel, když přišel na toto teritorium.

Rangův manévr se však zrovna nevydařil - nedaleko od něj se nacházel statný samec Mimlóga, hledajíc pro svojí družku nějakou kořist, které již na těchto místech ubývalo. Jen tak se procházel hledajíc cokoliv a něco takového se mu ještě nestalo, že by kořist přišla takto sama nebojácně - co víc by si takový zdatný jelen mohl přát? Vlček se nacházel ještě kus před ním, ale vzhledem k tomu, že neviděl nikde v okolí nikoho dalšího, zdál se mu jako ideální kořist. Obrovité zvíře s jedovými slinami se pomalu, ale jistě potácelo přímo k němu s jediným cílem - zabít ho

Po vhodení vecí do ohňa sa dvihla hmla. Vlci nevideli ani na špičku chvosta, no cítili chlad prenikajúci hlboko do kostí. Zdvihol sa vietor a v mieste, kde bola vatra sa vytvoril silný vír. Duše kvílili a nariekali a snažili sa chytať živých i neživých predmetov, len aby sa nemuseli znova vrátiť do ríše mŕtvych.
Všetko sa zbehlo veľmi rýchlo. Vír pomaly nasával všetky duše, ktoré sa k nemu dostali. Pôsobil ako pasca. Maják, ktorý ich svojim svetlom lákal až bolo neskoro a nemohli újsť spod jeho nadvlády. Vzduchom sa niesol smútok a plač, vietor fúkal ako besný až kým do víru nevkĺzla posledná duša. Potom sa dokonca aj mraky na oblohe roztiahlo a vykúklo slniečko. A vlkov oblila po dlhej dobe pocit spokojnosti.

Po vhodení vecí do nory sa dvihla hmla. Vlci nevideli ani na špičku chvosta, no cítili chlad prenikajúci hlboko do kostí. Zdvihol sa vietor a v mieste nori sa vytvoril silný vír. Duše kvílili a nariekali a snažili sa chytať živých i neživých predmetov, len aby sa nemuseli znova vrátiť do ríše mŕtvych.
Všetko sa zbehlo veľmi rýchlo. Vír pomaly nasával všetky duše, ktoré sa k nemu dostali. Pôsobil ako pasca. Maják, ktorý ich svojim svetlom lákal až bolo neskoro a nemohli újsť spod jeho nadvlády. Vzduchom sa niesol smútok a plač, vietor fúkal ako besný až kým do víru nevkĺzla posledná duša. Potom sa dokonca aj mraky na oblohe roztiahlo a vykúklo slniečko. A vlkov oblila po dlhej dobe pocit spokojnosti.

Po vyslovení oných slov sa zdvihla hmla. Vlci nevideli ani na špičku chvosta, no cítili chlad prenikajúci hlboko do kostí. Zdvihol sa vietor a v mieste bazénu sa vytvoril silný vír. Duše kvílili a nariekali a snažili sa chytať živých i neživých predmetov, len aby sa nemuseli znova vrátiť do ríše mŕtvych.
Všetkosa zbehlo veľmi rýchlo. Vír pomaly nasával všetky duše, ktoré sa k nemu dostali. Pôsobil ako pasca. Maják, ktorý ich svojim svetlom lákal až bolo neskoro a nemohli újsť spod jeho nadvlády. Vzduchom sa niesol smútok a plač, vietor fúkal ako besný až kým do víru nevkĺzla posledná duša. Potom sa dokonca aj mraky na oblohe roztiahlo a vykúklo slniečko. A vlkov oblila po dlhej dobe pocit spokojnosti.