Príspevky užívateľa

"Tak ti ho popíšu, jestli jen neznáš jeho jméno," řekla raději. Nemůže přece říct, že on ji nemá rád nebo, že on ji zná, ale neví zase její jméno a popisuje ji jako nějakou hnusnou vlčici s nějakými cetkami okolo krku. To tedy ne. Jak moc by ji to mohlo urazit, kdyby tohle slyšela. Určitě moc. "Je takový tmavě modrý, má bílé břicho a křídla. Prý tě zná." Dodala stejně nakonec. Alespoň tak nějak neutrálně, ještě to neznamená to nejhorší, co o ní řekl. A co jako nyní měla říct, že to pro ni je? Nevěděla. Ale určitě se z toho nějak ukecá a nebo se ani Justice na to nezeptá. těžko by se to vysvětlovalo. Musela se jen modlit, že se na to ptát nebude.

Zase se nějakou náhodou dostala mimo území smečky. Ale třeba bude mít nyní více možností než minule na tomto stejném místě. Koho by vlastně tolik ráda viděla? Otce? Nějakého bratra nebo jiného příbuzného? Možná by stálo za to vidět se po dlouhé době s Noxem. Ale kdoví, čí pach jí padne do čumáku jako první. Snad to bude stát jen za to a nebude to žádná zbytečná cesta.

"Dobře, Fioro." Docela jí to její jméno lámalo jazyk, ale zatím se to dalo. "Díky," odpověděla na její přání, ale tak už to bylo dávno a asi ani nebylo potřeba. Třeba byla na pohřbu a viděla ho alespoň na smrtelné loži. Neměla při něm nějak moc času se rozhlížet, kdo tam je. Všimla si jen pár a věnovala se hlavně sobě a svému otci. "Pokud chceš, klidně ti o něm mohu něco povědět. Když zavyl, všichni v okolí, kdo nebyli z jeho smečky, se začali otřásat strachy." O mrtvých přeci jen v dobrém, to dá rozum.

"Taky že bylo. Nemám ji ráda. Tedy přímo ji nenávidím!" Odplivla by si nad ní i. I jen vzpomínky na ni v ní vyvolávají hnusné pocity a drásají její silný žaludek. Zažila skoro všechno, ale takhle špatnou vlčici nikdy neviděla. Nechtěla se nikdy stát ní, proto poslouchala svého otce, který jí byl jediným vzorem. Jediným, kterého dokázala mateřsky milovat. Doufala, že zemře v krutých bolestech. Nebo nejlépe, že už nyní nežije. Oddechlo by se jí ji vidět mrtvou, její zloba by zmizela a byla by zase v klidu. "Ještě, že jen a sestra." Pousmála se na Diu. Změnit téma, to nyní tolik potřebovala. Uklidnit se. "Vždyť vlastně sestry můžeme být, i když to nemáme pokrevně, vždyť jsme si kromě výšky v tolika věcech podobné." Nabídla jí.

Perse byla jí tolik podobná. Taky za sebe bojovala. Ale měla všechny okolo sebe ráda. Freya byla takové sluníčko, co jí je vlastně jedno, co si o ni ostatní myslí. A taky jí to jedno bylo. Kdo by se ji opovážil urazit? Když by mohla být jednou panovnicí. To by nerad potom slyšel, že ji před lety on hrozil smrtí a nyní ho nechá popravit. To by bylo docela nemilé. Frey se zdálo, že má Perse dost pochybností. Usadila se tedy a prohlédla si ji. "Náš otec měl ideologii, která fungovala než ji kompletně za sebou zničil. Nejen, že celou dobu kázal, jak jsou světlí vlci špatní a sám měl bílou betu a partnerku. Potom kázal, že nesmí vést vlčice a Ignis přenechal Justice. Postupně ho nechápu, kdoví, co mu někdo dal do hlavy, že udělal tolik hloupostí. Tedy nic proti tobě nebo tvým sourozencům, ale je to pěkný paradox." Promluvila. "Justice dala naději bílým vlkům a i vlčicím. Myslím, že bych jednou měla šanci. Pokud mě tedy mý bratří nepředběhnou. Chtěla bych to tu změnit. Ne nějak vražedně, ale změnit to, aby vlčice nebyli jen rodičky, ale plnohodnotné. Plné možností, plné naděje toho, že budou potom moci i ony mít nějaké slovo." Svěřila se jí s jejím přáním. "Asi se to nikdy nevyplní. Ale budu jen tiše doufat. Stejně je mým pouhým osudem běhat za vlčaty a starat se o ně. já jsem jiná. Prostě jsem veselá, umím se usmát, pomohu, ale k čemu mi to je, když mě kdokoliv vidí ve skutečnosti jen jako matku?" Mrkla. Jakože, docela se rozpovídala, co si bude nalhávat, ale stále to snad dokázalo Perse něco předat. Něco více, než Frey dostala od své matky. "Víš, ty zase nyní nemáš otce, ale matku. Já neměla matku, ale otce. Trochu se doplňujeme." Možná to nebylo nejveselejší téma. Otec jí chyběl a vlastně bylo i pochmurné se zamyslet nad tím, že je sama. Nemá si ke komu jít pro radu než je Justice a to se ani pořádně neznají. Jak má žádat o pomoc někoho, kdo v tom druhém jen vidí svého protivníka nebo vlastně hodně nevlastní dceru. Nijak. "Já tě mám ráda. Ale táta mi říkal, že až budu velká, musím si najít pěkného a silného černého vlka a s ním potom vychovat další generaci Heltyráků. Budoucích vůdců." Možná to v konečném výsledku smysl absolutně vůbec nedávalo, ale to je jedno. Už se do toho všeho začala motat. "A co jsi jedla, že jsi létala? Já jsem viděla vlka létat jen jednou, ale to měl teda křídla." Pokračovala v novém tématu, které snad bude veselejší.

"Tak nějak tu byla, co jen mohla, tak raději utekla. Zora neměla ráda a ani naši smečku. Než utekla, potkala jsem ji, zeptala jsem se, kam jde a poslala mě pryč, že jsem jen otravná a nemá mě ráda. To od mámy opravdu nechceš slyšet. Ale naštěstí se mě ujal s mými dvěma bratry náš otec a vychoval nás on." Zasvětila ji do své minulosti. Pokud by svou matku potkala ještě jednou, asi by jí první zakroutila krkem a potom, co by naposledy vydechla jí poděkovala. To byl jediný vlk, kterého z celého srdce nenáviděla. Kam se hrabe Saphéna. Na její matku nikdo nemá. Udělala si je a utekla. Otec jí pomohl s čímkoliv jen mohl, ale jí to bylo i tak málo. "Tak pokud tě adoptovala Justice, tak jsme vlastně skoro sestry. To je hustý, co?" Napadlo ji. Taková malá sestra, to je přece dobré, ne? Alespoň nemá pořád samé bratry. Tedy jí to nevadilo, alespoň byla tatínkova holčička, ale mít sestru a ještě jí podobnou je prostě boží.

To už možná moc přehání. Kdo by o to stál. Sotva si na ni někdo vyskočí, tak dostane jejími ozdůbkami na zádi do těla. To jen tak někdo nechce zkusit. Ale Dia se tam tak nějak přesně dostala, takže úspěch pro obě. "Myslím, že o to nestojí každý. To bych tu jinak nachodila tolik kroků, že bych musela brzo mít nějaké cizí nohy." Uchechtla se. To bylo potřeba. Opravdu neměla moc důvodů, proč by musela každého nosit, ale třeba někdy ještě někoho v budoucnu. "To mě mrzí, že nemáš úplnou rodinu. Vlastně i já nemám úplnou, ale já nemám jen matku, ta nás opustila. Ale ty nemáš prostě nikoho." Docela jí litovala. Věděla, jaké to je vyrůstat jen s jedním z rodičů a to se Zoro všem třem věnoval se zbytkem smečky naplno. Avšak její matka jí prvně chyběla a nyní po ní neštěkl ani pes. Opravdu, zmizela a nikde ji nenašla a hledat ji nebude. Ještě by ji poslala do háje podruhé. Stačilo jí to jednou. Vědět, jak ji její vlastní máma nemá ráda. "Koho teda máš? Snad nejsi sama."

Pousmála se. Jak skvělé, že ji neposlala někam do háje, ale normálně odpověděla. To se u ostatních členů smečky moc neděje, všichni jsou tiší a mrzutí. Jako by jim pořád ulétávaly včely. "Mě taky těší Fiorino. Nebo jak ti mám říkat?" Zeptala se. Pro jistotu. Dione taky říká Dio. To je přece jen lepší pro její jazýček a pro Diiny uši. A že je tu nová, to nevadí. I Freya tu je staronová. Většinu toho zná, ale tak mnoho se toho změnilo. Od úmrtí jejího otce. Nestihla ho potkat, ale už si to prostě nesmí připouštět, jinak se přes to nikdy nepřenese a bude smutnit navždy. "Nevadí, že jsi nová. Já jsem dcera bývalého vůdce - Zora."

Asi jí to nijak moc nešokovala, že je jim jen trochu podobná vzhledem a nebo to už někdy odhalila. Snad nebyla zpomalená i jinak než jen svou výškou. "Jojo, mám rodinu skoro všechny ve smečce, je to super, ale má to i pár nevýhod." Přiznala se. Ano, většina v ní má respekt, ale stejně s tím bojovala. "Je nás mnoho, docela se i divím, že nejsme všude jen my." Pousmála se k ní. Jasný, pochlubit se musela. "Jak to jako myslíš? O vlčata se občas postarám to ano, ale svá nemám a asi ještě nějakou dobu mít nebudu." Promluvila. Opravdu by to nyní bylo nemilé, navíc neměla s kým jiným než Nox, nikoho jiného moc neznala, ale ten chudák modrý a okřídlený se bojí se k nim přidat. "Ale ty jsi zatím jediná, kdo mi na zádech jel." Pověděla jí. Ať má nějakou radost, že je první. A asi i poslední. Všichni ostatní tu jsou obří a záda by jí asi zlomily. A to je silná a mohutná sebevíce, na zádech se vozit zatím může jen Dia, nikdo zatím nesplňuje její podobnou váhu. "Co ty? Máš tu nějakou rodinu? Neznám nikoho ve stejné výšce."

Všimla si nějakého pachu. Vlčice, naštěstí tedy ze smečky. Jak milé. Bude mít šanci poznat nového a třeba si najít nějakou další kamarádku. Těch nikdy není dostatek a uvítá každého velice ráda. Pousmála se tedy na brzy na strakatou vlčici. "Ahoj!" Zavolala na ni. "Já jsem Freya, s kým mám tu čest?" Položila jí otázku na jméno. Jak skvělé je poznávat nové členy smečky. Očekávala i podobný přístup k ní, ale toho se asi nedočká od někoho ze smečky. Přesto se snažila, co jen mohla, aby si nikoho proti sobě ve smečce neposlala. To by bylo pro ni nemilé, pokud by někdy měla vládnout.

Takže asi netušila. Nevadí, ona se toho ujme a vysvětlí jí to, kdo je. "Můj otec byl Zoro, ale matka od nás utekla. Takže mě a mé dva bratry vychovával on sám." Začala. Jaké to bylo dojemné. Tatínek ji vychoval a už tu není. Co s tím, nyní může udělat. Jedině tak plakat v rohu. Musela se přenést dál, svého otce milovala a on ji taky, ale budu muset na ním pořád přemýšlet. "Jinak mou rodinou je skoro celá smečka, teda." Jo, musela se tím pochlubil. Heltyrovkyně jako vyšitá. "Ano! Budeme mít více času se potkávat a tak!" Pousmála se. Je fajn, že tu má někoho jí podobného a není na to sama. "Těší mě, že jsem profesionální přepravce pro malé vlky!" Usmála se na ni ještě jednou.

To znělo dostatečně dobře. Přijít se podívat a vidět to, to by ji dalo hodně. "Klidně přijdu," odpověděla jí jasně. Co jiného, za odpověď by taky měla Justice očekávat, ta vlčice snad nedokázala říci ne. Do všeho se vrhala po hlavě. Jen, aby takhle nikdy nevrhl někdo na ni. To by nemuselo dopadnout dobře. "Myslím, že z toho, když tě uvidím, si opravdu něco odnesu než jen nějaké slova, co dělat." Promluvila ještě. Docela rychle tedy probrala toto téma, které se asi nijak prohlubovat nebude. Proto asi přišel na další otázku. "Ty znáš Noxe Azuly de Bluemaire?" Zeptala se jí. On ji znal, ale třeba si o něm něco vyslechne.

Pohodila hlavou, seskočila z těla, když srna naposledy vydechla a její oči jen ukazovaly, že už je po ní. Ohlédla se po Darachovi. Chudák se trochu unavil, bude jíst první. Řekla si. "Ještě, aby ne." Nasadila úsměv. Tuhle pochvalu brala jako to, že i sám sobě smekal klobouk, který nějak imaginárně na sobě měl. Nechala ho, aby srnu vzal. "Teda ty jsi mi, ale silný," promluvila k němu. Možná i něco po tom otci měl. Samozřejmě, že usmívala od ucha k uchu, přece by to jen tak nenechala být, aby byla ještě smutná, že to zvládli.

Kývla. Dobře, takže ona bude chytat. Nesmí to zkazit, jinak celý neúspěch je na jejich bedrech. Ten však určitě nepřijde. Freya je dobrý lovec a nikdy jí žádná kořist neunikla. A kdyby i ano, dožene ji a na druhý pokus dokončí svou původní práci. Nebude se ztrapňovat před Darachem, který byla jeho rodina, co by si o ní ještě pomyslel. Mrkla, kudy ji bude navádět k ní. Narovnala se a zamaskovala se, aby si jí srna nevšimla. Pomalu slyšela její kroky. Napnula všechny svaly v těle a jediné, co slyšela byl její tep srdce. Sotva, co ji uviděla na svém obzoru po ní vyskočila a srazila k zemi. Docela silný dopad, srnka se začala mrskat. Ale snažila se marně. Frey si svým tělem a tlapami s drápy ji přidržela k zemi. Její drápky jsou takové krásné připínáčky. Pousmála se směrem s Darachovi. "Mám ji vzít nebo ty?"

"Promiň," omluvila se raději. Tohle bylo asi docela ostré téma i pro ni samotnou. Ale tak alespoň zjistila, že Justice vlastně její bratry ani nehledá. Super vědět. Kdyby se najednou ztratila i ona, hledala by ji? To by bylo zajímavé vědět, ale asi ji přece dá další šanci. Sice bílá bílá, ale asi Zoro věděl, že dělá dobře. Ten chyby nedělal, tak proč by neměla Justice nyní nevěřit. Oddechla si. "Dobře, klidně si Stadleyho vezmu pod svá křídla na trénink. Ale mám docela strach, abych od něj nedostala nějaký výboj." Změnila docela dobře téma. Neměla z něj strach, že je mladý nebo modrý, ale spíše z toho, že má silnou magii a neumí ji ovládat. A Frey nikdy žádné vlčata nevychovávala, aby mu pomohla nějak, aby ji měl na uzdě. Ale sám vlastně jí řekl, že už s tím něco dělá. takže asi bude postupně dělat pokroky. "Popravdě, ne. Nevím, ani jak dlouho bych se o ni musela snažit, takže mám asi času docela dost nad tím přemýšlet. Magister zní fajn, ale nevím, zda bych ho dokázala plnit."