Príspevky užívateľa

Bylo jí docela jedno, že bílý. I Dia je bílá, takže si nějak sedli bílí k sobě. Zvláštní to je, ale asi ti bílí vlci postupem času více a více začínají se křížit s ostatními. Bude je potřeba nějak hlídat, ale v případě Dii, to bylo úplně jedno, když je taky bílá. "Tak ho potom pozdrav ode mně, až ho potkáš." Poprosila ji. Určitě ho ráda pozná, kdy si tak spolu rozumí. "Snad to bude brzo." Dodala, aby třeba do té doby to nezapomněla. To by bylo velice nemilé. To musela uznat.

Pokud se mu tedy nic nestalo, spadl jí kámen ze srdci. Vlci umí být i zlí, ale to určitě už věděl. A asi ani nepotřeboval jiné ukázky z boje kromě toho chybějícího kousku ucha. A nebo snad ano? Nechtěla se ho na tohle ptát, třeba nějaké zranění ještě plánuje, ale neměl by se tolik namáhat. Přikývla tedy hlavou. "Tak hlavně, že se ti nic nestalo." Promluvila. Větší radost mít nemůže. "Co jste si vlastně udělali?" Zeptala se ho, proč tak Justice nemá ráda jeho a on ji. Co vážného si tak mohli udělat? "Takže ses jinak měl docela fajn, ne?"

"Tak to nevadí." Řekla mu. Když však uslyšela, že si přesto jednoho pamatuje, poslouchala zase pozorně. Otravný, růžový... Kdoví, jak ho moc otravoval. Frey má skoro všechny ráda, ale pokud se nelíbil Noxovi, asi nebyl nijak moc dobrý. "A neudělal ti nic?" Zeptala se trochu starostlivě. Nevěděla, proč má potřebu ho pořád ochraňovat, když by to jako tulák měl zvládnout bravurně i sám. Ochranu by měla poskytovat všem ze smečky, ne nějakému tulákovi, ke kterému má jen blízko. "Má dva, znám ji. Ale jakože potkala jsem se s ní. Nemá tě ráda." Zkrátila to všechno dohromady. To, že se tvářil Nox divně nekomentovala. To on dělá pořád. Místo toho se na něj usmála a lehce přivřela oči.

"Škoda," chtěla jakože docela znát, koho tu tak potkává a s kým si tak může povídat, ale občas to mohou být tuláci, někdy z jiné smečky a někdy zase z Ignisu. To je docela dost rozmanité, koho tu může potkat. "Opravdu si nepamatuješ ani jednoho?" Zeptala se s vážným pohledem do jeho očích, doslova prosila, zda si jména nebo vzhledy nepamatuje. "A byli příjemní? Otravní nebo nějak zajímavě barevní?" Ptala se ještě jednou. Opravdu si musí alespoň něco vybavit. A i to něco je lepší než nic. A to, že nedělá nic zvláštního je prostě v pohodě. Co jiného by mohla čekat. "A co stalo mezi tebou a tou barevnou vlčicí s dvěma šátky?" Nyní byl asi nejlepší čas se zeptat na to, co ji dlouho trčelo v hlavě.

Co zajímavého? "Třeba, jak se jmenují, mohu je znát, ne snad?" Zeptala se a usmála se na něj. Takhle jako tulák těch vlků potká tolik, že si třeba nemusí ani všechny pamatovat, ale třeba tu potkal někoho nebezpečného o kterém, by mohla jej smečka vědět a připravit se. Možná by se potom ukázal v dobrém i u Justice. A pak by mohl k nim do smečky. Určitě, pomohl by jim a to se hodí. "Dobré." Oddechla si, že nepřešel přes hranice. Možná území nikoho není moc bezpečné, ale v jeho případě to jinak nešlo. Oháňkou si přidržela tu jeho, aby nebyla nějak pozadu, když už on obtáčel ocas okolo jejího. Už myslel zase na to jedno. No, není to zvláštní? Ona měla chuť si ještě povídat. "Nevím." Odpověděla mu a zavrtěla j hlavou. To mu to minule nestačilo? "Co vlastně celé dny děláš? Když takhle sám."

Pousmála. Není krásnější vlčice než-li jí. To slyšela už od něj i ostatních tolikrát, takže to prostě pravda je a nikdo jí to nemůže vyvrátit. Kdyby jen namítl jedno slovo, už by ho očarovala a odpověď si získala sama. Slyšela správně, že potkal jiné vlky? Snad to nebyl nikdo ze smečky. "Povídej mi o nich." Žadonila. Ráda by si poslechla, co takhle nějaký tulák dělá, když nesmí na hranice. "Jen doufám, že jsi nepřekročil hranice." Promluvila. Takhle ho mohla ochránit, alespoň nějak. Neměli právo ho zabít, pokud je mimo, ale pokud hranice jen překročí, může nastat velké nebezpečí. "Jinak tě nemohu v nich nijak ochránit. Vedoucí smečky mi řekla, že pokud tě v území uvidí, roztrhá tě na kusy."

"Hledala jsem tebe, proto tě vidím, tak ráda." Odpověděla mu jasně na jeho otázku. Podle toho už jasně odvodí, jestli na něj myslela nebo ne. Avšak to by nebyla Frey, aby na něj myslet nepřestala. Tento vlk jí ještě dlouho zůstane v paměti, stejně jako její rodina a pár vlků ze smečky. Zareagovala by ještě nějak jinak na tu přezdívku, kterou ji oslovoval, ale už asi nebylo třeba. Používal ji vcelku již dlouho, tak proč mu ji brát. Byl asi čas započít diskuzi. A ne se jenom pozdravit. "Copak jsi tu dělal tu celou dobu? Potkal jsi někoho?" Zeptala se ho.

"Ale já chyby určitě mám! Každý nějaké musíme mít, jen o nich nevíme." Promluvila. Skutečně nevěděla, jaké chyby má ona, ale to je jedno, přece jen byla hodnější než zbytek rodiny. To by možná mohla být ta chyba. Ale to už nikdo nenapraví. A co za chyby má Perse, taky nevěděla. Obě na první pohled žádné chyby neměly, ale třeba se objeví až později. "Důležité je, pokud nejsou vidět na první pohled, jako to mám já nebo ty. Já vlastně ani nevím, co ty máš za chyby. Přes to pouto mezi námi to nevidím." To bylo prostě strašně důležité říct. Měla Perse opravdu moc ráda, ale musela jí nějak říct, že nikdo vlastně není plně dokonalý. Ani její otec nebyl. Ona není. Její matka nebyla. A takhle by mohla pokračovat. "To teda nevím, zda to možné je. Ale asi ano. Škoda, že jsi je nemohla poznat. Byli by to tví skvělí starší bratři, jako byli pro mě. Měla jsem je moc ráda, ale kam zmizeli, opravdu nevím." Byla opravdu škoda, že je malá Perse nepoznala. Třeba by spolu ukázaly Castallii, jak by se měla chovat starší sestra a nebo by spolu otravovali dvojčata. Freya je totiž perfektně rozezná, mohli by tedy spolu vymýšlet tolik lumpáren. A nachytali by tak tolik ostatních vlků, kteří je prostě nerozeznají. Jak to vůbec Freya dělala ani sama neví, asi tím, že prostě byla jejich mladší sestřička a měla k nim moc blízko. Stále to však nebyla její vytoužená sestřička, kterou nyní byla Perse. A potom i její dobrá kamarádka Dia. Proč se jen ty dvě neobjevily dříve? "Heh, myslím, že se mi asi nemusíš klanit, když jsi výše postavená. To, že jsem jen nejstarší spíše beru jako zodpovědnost rodiny. Někdo to prostě musel být." Potom se jen usmála nad klanící se Perse. To bylo prostě strašně divné. Možná i jí docela nepříjemné. Přeci jen to byla její sestra, nemusí se to dělat. "Kolik jich měl? Tak moji, tvoji a potom ještě jednu, ale tu jsem nepoznala, prý umřela nebo něco takového. Nevím, nepamatuji si to, už když jsem se narodila, tak tu nebyla." Odpověděla jí na otázku ohledně jeho partnerek. Určitě jich mohl mít ještě více, o kterých třeba někdo jiný ani nevěděl. Vždyť kdo se mu mohl dívat do nory, koho tam schovává. Potom se podržela za čela. "A jo vlastně! Ale budeme ještě lepší!" Prohlásila hrdě. Jistě, cokoliv bude lepší než její vztah s její starší sestrou. "Ve snech jde všechno!" Zasmála se nad těmi pidikřídli Dii. A kdo by taky ne. "Já si většinu těch snů nepamatuji, vždy to chci zapomenout, je to smutné a někdy strašidelné." Řekla o svých snech. Kdoví, jak dlouho ještě bude vídat ve snech otce, snad už jen jedině dobře.

Jistě, měla by raději zůstat na území smečky. Ale měla docela strach, aby ten Nox se nějak náhodou nepřiblížil moc blízko hranic, a náhodou by se mu náhodou něco nestalo. To by potom nebyla Justice moc ráda, když jí slíbila, že nic neudělá a ani nepřekročí hranice. Proto se rozhodla projít okolí, zda se tu skutečně někde nenachází. Vlastně ani nevěděla, proč to dělá, ale moc dobře by chtěla vědět, zda skutečně neporušuje to, co mu řekla. že přes hranice prostě nemůže, pokud se nechce přidat. A nyní by to celé bylo komplikované tím, jak ho Justice vůbec nechtěla vidět. Musí se ho na to zeptat, co si udělali. Netrvalo to tedy dlouho a viděla ho. Přišla až k němu. "Ahoj, Noxi." Pozdravila ho. To bylo asi poprvé, co jejich diskuzi začala ona. Usmála se tedy na něj a dvakrát zavrtěla ocasem.

Vyslechla si ji. Postupem času ji již chápala. Pochopila, proč měla strach, proč utekla, proč se nevrátila. Přesto stále nevěděla, proč ji nenavštívila dříve, kdy její otec třeba i žil. Možná o slovo se hlásila její dětinskost. Ale nijak se tomu nebránila. "Mohla bys říct tohle, určitě by tě pustili. Sice ve smečce jsou zlí vlci, ale nejsou hloupí a bez srdce." Když jí tohle řekla, asi nečekala, že se Faelin najednou začne omlouvat, že měla udělat tohle a vůbec jí to nenapadlo. A už vůbec jí nepoděkuje, že je Freya moc chytrá a že to vlastně mohla udělat, ale nenapadlo jí to. "Myslím, že by tě rád viděl, jako my." Dodala k tomu ještě. Určitě by se potom nezapletl s Justice a místo toho, aby je vedla ona, by zde vydržel Aither nebo Aether. Více se však zaposlouchala na to, jak ona hodnotí jejich magii. Měla s ní občas strach, jako například při setkání s tím jedním velkým vlkem, který její magii chtěl vidět. Jindy ji zase použila ráda, aby se vyhnula něčemu nepříjemnému. Tedy i u Noxe, svých bratrů a Snowy. Má velice mocnou magii ve svých rukách, bude muset při ní tolik přemýšlet, zda ji skutečně použít či ne. Nic strašnějšího nebude. Už dávno na svou matku nevrčela, jen poslouchala. Že měla Fae sama strach bylo úžasný. Jakoby i Freya neměla strachu dostatek. Úplně jí tedy poradila. "Pozdravuj ho, pokud ho tedy najdeš." Řekla jí ještě.

Přikývla. Očividně se asi hodně zajímal o svého otce, jak skvělé, když ho Freya za doby, co žil skoro pořád nějak následovala a někdo cizí by i o ní řekl, že ho otravovala. Neustále něco mluvila a ptala se. Proto skoro všechno věděla. Protože jí to on řekl a nebo se ona zeptala. A proč by nebyla členem rodu, když se plně stala rodinou. To by nedávalo smysl. "Těší mě tedy, Nere, pokud ti tak mohu říkat." Zeptala se, aby ho nějak nenaštvala. Už o něm něco málo slyšel, ale není opravdu na konečné setkání. To je vždy nejlepší. "Já jsem Freya." Představila se i ona a mírně se pousmála. Jen, aby se ukázala. "Strávila jsem s ním, co nejvíce času jsem jen mohla. Mrzí mě, že jsi ho nepoznal tak dobře jako já. Ale pokud chceš, klidně se ptej, vím o něm docela dost." Nabídla se. Určitě pokud má nějaké otázky o něm nebo tak, není nikoho lepšího než je ona. Nezná ho tak dobře snad ani Justice, která s ním strávila poslední chvilky.

To, že jsou krásné, dávno věděla. Moc se jí tam líbilo. Určitě by se tam někdy šla zase později podívat. Snad tam už nepotká znovu tu Safénu a raději někoho k ní hodného. I tak by ji jednou ještě mohla poslat, aby se nějak uklidnily mezi sebou. Nerada by měla ve smečce někoho, kdo jí jde po krku. To by prostě nebylo pro nikoho dobré. A jí se docela ona nelíbila. Snad se tam neskrývá často místo toho, by byla na území smečky. A nebo měla jen opravdu úkol a ona tam něco hledala. A to je nyní už jedno. Teď je doma a s Diou. "Tak to je dobré." Upřímně už nevěděla, co ještě tak může s ní probrat. Očekávala od ní i nějaké otázky na sebe, ale žádná se k ní zatím nedostala. Proto bylo až zvláštní, že prostě Freya nic moc neříká. Jako vyměněná a jen poslouchá. "Škoda! A jak vypadá?" Zeptala se trochu zvídavě, aby nestála komunikace mezi nimi.

Trosky znala. Tam potkala strýčka Varga a tetičku Eivu. Ale nenašla je tam. Někde se ztratili a nemohl jí nikdo pomoci s tím je najít, zmizeli a už jich nejde najít. Asi odešli někam, tak jako její bratři. Dokonalé. Ale třeba by se mohla zeptat, zda je tam neviděla. Ale nezeptala se. Asi raději. Ještě by na ni měla otázky, kdo to je a jak vypadají. Místo toho se začala věnovat zase jen troskám. "Znám to tam, je to tam opravdu kouzelné!" Popsala je krásně. Ještě aby ne. Tak nádherné místo.

Bylo zajímavé, jak hned začal diskuzi. Jeho domněnka byla správná. Byli si docela podobní. Možná jen přece ho bude mít stejně ráda jako své pravé sourozence. "Ano, jsem tvá starší sestra." Odpověděla mu. Na to, že z otcovi strany, nevěděla, jak správně odpovědět, ale něco jí pomalu do hlavy a na jazyk šlo. "Ano, jsem Heltyr. Máme stejného otce." Promluvila. Ta modrá barva byla taková hodně zajímavá na té černé srsti, ale její bratr byl zase zelený, takže to je nějak úplně jedno. Hlavní je, že není bílý, což je prostě skvělá zpráva.

Lepší schopnost, tu samozřejmě že má. Není nic lepšího než-li její dokonalá magie. I když ji občas nepoužívala vůbec ráda, na vlky této vlčici velice podobné by to udělala velice ráda. "Mám mnohem lepší." Usmála se na ni. Nebála by se toho, co by se stalo. Tohle je prostě vlčice, ta by ji při okouzlení udělala, co by jí na očích viděla. Přesto se však chtěla zeptat. Aby byla připravená a sledovala. "Chceš vidět, co dokážu?" Zeptala se teda. Už byla docela připravená, stačilo jen říci a nenávist těch dvou se může proměnit v něco úplně jiného. Vše má jen ve svých tlapkách. Jak Freya, tak Saféna.