Príspevky užívateľa

Nero sdílel z části její názor. Sice o svém otci nikdy nebude mluvit jako o nějakém dědkovi, i když na měl věk zcela jasný, pro ni to byl milující otec. To, že na stará kolena si našel někoho dalšího byla jeho věc. Ale vyjadřovat se k tomu nebude. Kolik ona chyb udělala a kolik Zoro. Rozhodně oba mnoho. Ona však nyní musela něco říct o tom, proč u nich nebyla už hned po narození a nebo dříve. Vysvětlit mu to nějak pochopitelně. "Nebyla jsem ve smečce. Neshodla jsem se s otcem a raději jsem utekla. Než jsem si to v hlavě pořádně rozmyslela, už jsem zjistila, že zemřel." Vysvětlila mu to, tak jako by to řekla svému otci nebo komukoliv jinému. Že je její mladší bratr je úplně jedno. Nechce mluvit o tom, kvůli čemu se hádali. Stejně to byla jen hloupost.

"Ještě, aby ne." Pousmála se. "Jsem jeho dcerou." Dodala k tomu, aby to pochopila. Nyní s tím prostě může zvyšovat své ego, že další jeho potomci už nebudou a nikdo další do výběru nedostane. Hezky takto zavřel vrátka, kdyby se někdo chtěl i nechat od něj adoptovat. Už to prostě možné nebylo, má smůlu. A proč se zase bavila o něm, když na něj chtěla zapomenout, opravdu netušila. Asi to ze sebe zase chtěla dostat. Přijít na jiné myšlenky a zároveň zavzpomínat na něj v dobré s někým, kdo ho zná. Možná z jiného úhlu jako ona, ale zná. Lepší než u Fio, kde jí ho vlastně musela i popsat.

Samozřejmě, že spát nechtěla, ale to jedno víčko si nedalo říct. Musela udělat vše proto, aby se to nestalo. Nechtěla přijít o jednu ze šancí si být nablízku. Opravdu ne. Pousmála se směrem k němu. "Jaké asi?" Zeptala se možná mírně řečnickou otázkou. Co si jiného bude Nox myslet? Místo odpovědi se však na něj usmívala. Jen ať si to domyslí. Položila si svou hlavu na něj. "Přemýšlel jsi někdy na budoucností?" Zeptala se ještě jednou, ale nyní už docela normální otázkou. A ani se nijak nepozastavila nad oslovením zlatíčko. Už byla od něj zvyklá na skoro všechno.

Poslechla si to. Nebylo to nic, po čem by toužila, ale dobré informace to jsou. "Tak i tohohle stačilo, abych o nich něco věděla." Řekla k ní. Kytky moc neznala, od pohledu na nich rozpoznala jedině tak barvy a žádné jiné druhy. To jí do hlavy moc nešlo. Ale, že jsou nějaké jedovaté a jaké to jsou, věděla. Opravdu. Proto snad nikdy netrpěla na otravu. Štěstí a nebo znalosti. Ale i tak respektovala raději masitou stravu. A dál už nemusela ani Dia pokračovat. A proč si nechávají otevřené hranice, nechápala. Ale ptát se jí nebude, určitě o tom nic více neví. Nebude ji teda otravovat. Avšak asi nebudou moc chytří, když si takhle do smečky pouští kdekoho. Asi se jim tam nic nestalo. Freya se o to stejně nepokusí, tohle není její práce, na to je krátká.

Když se zasmála i ona, bylo to jen dobře. Narazila na správného vlka. Třeba jí bude další kamarádkou. Těch není nikdo dost. A samotná Dia je málo. Budu opravdu muset poznat všechny členy smečky, jelikož o Avable snad nikdy ani neslyšela. "Takže si pamatuješ Zora?" Zeptala se jí, když řekla, že už je v ní docela dlouho. Není to tak dlouho, co je její otec opustil. Určitě si ho musí pamatovat. A proč se zase ubírala u každého na otázku o Zorovi, jí přišla mírně divné, ale i tak se ptala a ptala dál.

"Si počasí z nás dělá srandu." Zasmála se. Bude ho muset někdo zkrotit. Tohle se jí taky nelíbí, když se to tak rychle mění. Je to takové nepředpokládané. Ještě, aby jim zde začalo sněžit a nebo padat kroupy. Takový jemný jarní deštíček, ještě nikomu nic neudělal, ale taková bouře. "Taky mě těší, Avable." Tahle vlčice měla štěstí, že měla lehké jméno, žádné kombinace, ale krásné a jasné jméno. "Jak dlouho jsi již ve smečce?" Zeptala se jí. Třeba poznat všechny členy. A zrovna tahle není k ní snad nijak příbuzná, takže bude třeba poznat ostatní a nejen svou rodinu.

"To teda." Povzdechla si. Déšť jí problém nedělal, opravdu není z cukru. Ale i tak milovala více sluníčko, kdy se mohla slunit. "Asi začíná jaro," řekla. Kdo by to asi netušil, když sníh už tu není docela dlouho a už se objevovala i vlčata. Frey je blesk, to víte. Má milion podnětů na které může reagovat a občas i docela pozdě. Od pohledu tahle vlčka vypadala docela normálně, ale byla z části bílá. A ne, nyní nebude dělat unáhlené rozhodnutí. Znala tolik dobrý bílých vlků, třeba bude patřit mezi ně. "Já jsem Freya a kdo jsi ty?" Zeptala se jí. Fakt by bylo fajn, aby diskuze nestála.

"A já jsem jen ráda, že se ti líbí, když jsem spolu," pověděla mu. Když už Nox začal se k ní přibližovat, ještě se o něj stihla otřít. Měla ráda jeho přítomnost. Nechápala, jak ho někdo nemá rád. Vždyť je super. Ale kdoví, kdy co udělal za přešlap. Každý dělá chyby, i Frey. Položila mu hlavu na záda. Tak jako už mnohokrát. Nasála do čenichu jeho pach. Měla ještě tolik otázek, ale Nox je již nechtěl vůbec slyšet. A nebo prostě se chtěl nějak ptát i on. Aby chvíli i ona pomlčela.

Možná by při tomhle počasí měla raději zůstat v úkrytu, aby nebyla mokrá od deště. Ale nyní to bylo docela jedno. Voda je voda a jen vodou. Nic jiného. A ona není z cukru, takže jen takový obyčejný déšť jí nijak neublíží. Možná to nebyl moc příjemný déšť a občas jí docela silně kapka udeřila do srsti, ale zvládala to. Nebyla hloupá, schovávat se pod stromy moc chytré není. Takže jen kličkovala mezi stromy a nestála nikde moc dlouho. Všimla si nějaké vlčice, která očividně není tak statečná v dešti jako je ona. Přiběhla až k ní. "Čau." Pozdravila ji. Tohle je další ze členů smečky, které nezná. A ráda pozná.

Nyní by mohla jako nejvíce namachrovaná vlčice zaflexit s nějakou ještě více cool magií než ve skutečnosti má, ale to by nebylo správné. Nemůže lhát, to by si nyní nedovolila. Ale i tak mírně převřela oči, kdyby nyní mohla, nasadila by si sluneční brýle, aby ukázala, jak šikovná je. Ale nyní bude muset stačit to, že obyčejným máchnutím tlapy, které sice nemusela udělat, ale aby to mělo nějaký ten vedlejší efekt. Pousmála se na ni. No, použila jen kousek magie, přece nechce, aby se jí okolo krku skákala Saféna, co ji skoro nijak nemá ráda. Ale třeba to vše nyní napraví. Mají šanci.

"Chápu," vůbec jí nevadilo, že se nechtěl o tom bavit a ona by se o svém otci taky moc nebavila. Takže ho plně chápala. A navíc měl Nox strach, že brzo bude zase sám. "Neboj, vždyť jsem zde spolu, máme ještě docela dost času." Pousmála se na něj a olízla mu ucho. Proč si ten společný čas nějak nezpříjemnit? "Navíc se zase brzo uvidíme! Slibuji!" Pousmála se. Opravdu by ho chtěla nejraději vidět vždycky a pořád. A ona sliby plní. Vždycky a vždycky i bude dále plnit.

Jo, takhle. Přikývla tedy, že chápe. Právděpodobně je nějakým tulákem a asi má Freya opravdu štěstí, že se pořádně ještě nesetkala se členy jiných smeček, ale pořád jen s tuláky. Ale tuláci nikdy nemají ego na to si na někoho dokazovat, co nejsou. Tedy pokud jsou normální, což by snad být měli. Pokud má vlk rozum, logicky by se nezapojoval do bitky, když za Frey stojí celá smečka, rodina a taky není jen takovou slečinkou. "Určitě, jen to zkus!" Řekla mu o tom, aby se nebál smeček. Určitě ho nějaká jasně uvítá. Třeba i ta její. Jen jestli to Justice povolí. Povolila toho mnoho, ale Freyu asi moc nemlovala, že jí nedovolila, aby její nápadník za ní mohl chodit. A to je nyní úplně jedno. "Šla jsem se projít okolo smečkového území, prohlédnout, co se děje okolo a třeba někoho zradit nebo k nám přivést." Sdělila mu cíl své cesty. Už takhle narazila na Stadleyho, takže dalšího vlka by bylo jen fajn.

"Takže mi o nich něco řekneš?" Zeptala se jí. Ráda by to opravdu věděla, co od toho jejího nápadníka má čekat. Rozhodně by nebyl zlý, ale tak kdoví, co skrývá v sobě a jeho smečka umí. Třeba si usmíří mezi sebou smečkové vztahy a nějací společníci by možná byli fajn. I když o tomto se otec nikdy nebavil a chtěl, aby smečka byla samostatná fungující jednotka. Bez toho by to asi nikdy nešlo. Nyní je však tolik možností. "Prosím," naléhala na ni. Bude jen a jen ráda, když něco o jeho smečce a nebo jiné řekne, aby věděla. Touha po poznání ji plně naplňovala.

Škoda, očividně Justice nebyla matkou roku a nebo jen neměla štěstí na partnery. Moc často se totiž nevidí, že by dvakrát po sobě matce utekli partneři a nebo prostě zemřeli, jako Zoro. Měla stále trochu malou jiskřičku naděje, že se Just někdy přizná, že mu nějak ke smrti napomohla, přece nemohl jen tak odejít bez toho aniž by se rozloučil s někým na smrtelné loži. Záhadou jí to je a ještě bude. Ale netřeba to nyní řešit, ani pro jednu to není nyní lehké. Ještě, že se mají o čem jiném bavit a ne si jen brečet na ramenou. "Občas jsou samci fakt hloupí," řekla a jen prostě pohodila hlavou. Ne, že by měla tolik zkušeností jako třeba Justice, ale taky neměla úplně prázdnou mozkovou kapacitu a něco v ní měla. Navíc, jak lehce se nechají zmanipulovat její magií. Jednoduše a bez řečí. A ani toho potom nelitují. Divné. Ona by se bránila a kousala, co by to jen šlo. Navíc měl hodně zajímavé jméno. Právě na to, aby si při jeho vyslovení všichni zlomily jazyky. Skvělé. Ještě, že po sobě někoho z těch dětí nepojmenoval. To by byl možná trapas, až by ho potkala a z úst by jí vypadla nějak zkomolenina jeho jména.

Pokrčila by nad tím ramena. To nešlo, takže jen zavrtěla hlavou. "Ne, opravdu o nich od tebe slyším poprvé. Vím, že tu nějaké ostatní smečky jsou, ale moc je neberu vážně. Pro mě je důležitá tahle." Vysvětlila jí, proč jí je jedno, jaká každá druhá smečka je. Všechny mají alfu a pár členů, občas vlčata a nějakou zvláštnost. V čem vynikají jiné smečky? Nemají třeba ceremoniál? Nebo co jiného? Ráda se toho dozví od někoho více. Přece jen zkušenosti se budou hodit do budoucna a budou plně využity v její a jejím blízkým v prospěch.